Věnujete pozornost tomu, jak dýcháte? Možná ještě lepší otázka je, zda vnímáte, jak se mění váš dech s tím, jak se mění vaše pocity. Asi intuitivně tušíte, že když jsme spokojení, dýcháme pomaleji a náš dech je klidnější, než když prožíváme například hněv nebo strach.
Různé emoce ovlivňují různě rytmus a tempo našeho dýchání. Studie Pierra Phillpota[1] ukázala, že různé emoce se dají přiřadit různým vzorcům dýchání. Účastníci studie měli za úkol si vyvolat emoce jako smutek, strach, hněv nebo radost. Výzkumníci zaznamenali vzorec jejich dýchání. Zjistilo se, že každá emoce má svůj typický vzorec dýchání.
Při strachu je naše dýchání rychlé a mělké. Při hněvu dýcháme také rychle, ale více zhluboka. Když jsme smutní, dýchání se stává pomalým a mělkým. Prožíváme-li radost, dýcháme pomalu a hluboce. Proto pomáhá, když při stresu dýcháme pomalu do břicha – tato praktika způsobí, že naše dýchání je pomalé a hluboké.
V pokračování studie výzkumníci vyzkoušeli opačný proces s naprosto jinými lidmi. Tito lidé obdrželi instrukce, jakým způsobem mají dýchat. Instrukce jak dýchat odpovídaly vzorcům dýchání pro jednotlivé emoce zjištěných v první části studie, což tito lidé nevěděli.
Teď přichází ta fascinující část – lidé pak cítili emoce, které odpovídali vzorcům dýchání z první části studie. Tedy například, když instrukce v druhé části studie zněla dýchat rychle a hluboce, lidé začínali cítit emoci hněvu apod.
To, jak se cítíme, ovlivňuje náš dech. Také však platí opačný mechanismus – náš dech ovlivňuje, jak se cítíme. Proto spousta relaxačních a meditačních technik je efektivních i díky práci s dechem. O tom, jak správně dýchat do břicha, abychom se uvolnili, si povíme v jednom z příštích článků.
[1] PHILLPOT , P. (2013) Respiratory Feedback in the Generation of Emotion. Pierre Philippot, Gaëtane Chapelle, Université de Louvain, Louvain-la-Neuve, Belgique. Sylvie Blairy, Université du Québec à Montréal, Canada. Dostupné z: http://www.ecsa.ucl.ac.be/personnel/philippot/RespiFB010613.pdf